22. 8. 2009 Konečně došlo nastal ten náš den „D“. Po měsících příprav, plánování a hodin strávených v terénu jsme mohli konečně odstartovat s přáteli akci pod názvem „Silný kafe“. To vše v rámci pouťových slavností v Poběžovicích. Šlo o závod horských kol, který se odehrával na území jihozápadní části Českého lesa. Ani jsme nedoufali, že se nám sejde hned napoprvé plných 84 registrovaných závodníků, kteří budou chtít pokořit středně náročnou 27 Km dlouhou trasu v okolí již zmíněného města. Díky zázemí, k němuž nám poskytlo jak samotné město Poběžovice, tak i spousta sponzorů prostředky. Dík také nezjištné mravenčí práci všech zůčastněných spolupořadatelů můžeme i dle ohlasů říci, že se závod podařil. Ač se nám nějaký hlupák podepsal na značení  jen tak z plezíru v půlce trasy otočil šipku, přesto se většina závodníků nedala zmást a jeli podle naplánované trasy. Bohužel dík tomuto vtípku jsme nemohli ocenit skutečné první místo a tak byli v cíli odměněni nakonec všichni. Každý si jako poděkování za hojnou účast v 1. ročníku závodů odnesl nějakou tu cenu.

Přání mnohých zůčastněných, abychom vydrželi a i na příští rok uspořádali takovéto klání nás naplnilo dobrým pocitem a zároveň zavázalo k jejich vyslyšení.

Osmi členná výprava vlakem z Poběžovic na Šumavský Špičák a zpět na kole

Kuba, Kubrt, Kocík, Pík, Kuny, Honza, Bůh a Kisák

Už z Poběžovic nás vyjelo pouze 7. Chyběl základní kámen výpravy – Kuba. Při odjezdu ze startovní stanice se teprve v dálce řítil zmiňovaný zběsilým tempem s opicí na zádech. To už však vlak nabíral na rychlosti a Kuba se ztrácel v dáli. V Domažlicích došlo k překvapení !!! Borec se přiřítil po chvilce co jsme dorazili motorákem. Srdcaři se dostalo pochval a spokojeni v kompletní sestavě se vydali drsnou železnicí vstříc k cílové stanici. Cestu doprovázela vynikající nálada a pokračovala ještě v nádražním hostinci na Špičáku, ze kterého se jen těžko odcházelo… Přeci jen jsme odejít museli, čekalo nás domů přes 80 km.

Na vrchol Špičáku jsme se dostali lanovkou pod kterou se klikatil místní bike park a rozhodně jsme si trať chtěli sjet. Ovšem ne všichni chtěli tento kaskadérský kousek podstoupit. Cesta dolu se neobešla bez pádů, naštěstí bez zranění…

Tento skvělý areál jsme opouštěli až po 14.hodině a čekala nás cesta domů. První zastávka na cestě bylo Černé jezero. I přesto že se jednalo jen o pár kilometrů podařilo se píchnout 3 kola a zničit 2 pumpičky. Opravdu rekordní počin. I nadále nás vynikající nálada a forma držela v klidu, i když čas ubíhal odpolednem a my měli před sebou skoro celou cestu…

Pak už jsme se s tím moc nepárali a kilometry svižně ubíhaly. Následovalo ještě několik posilňovacích zastavení v občerstvovacích stanicích. Cestou nám Kuny svým riskantním manévrem v šotolinové zátočině ukázal , jak se pořádně vysekat. Jeho šokující počin skončil v lese po kotrmelcích i s kolem o strom. Z počátku to vypadalo, že pro Kunyho cesta končí a v nejbližší civilizaci mu objednáme limuzínu s červeným křížem. To byl však omyl. Po ošetření rozseklé hlavy a navrácení paměti prohlásil, že je ok. Nasedl na kolo a stal se vůdcem pelotonu jízdou na zadním kole… šílenec!!!

Za tmy po 22. Hodině jsme konečně usedli ke zlatavému moku v Poběžovicích

„Kocík“